Znakem Markrabství moravského byla od druhé poloviny 13. století stříbrnočerveně šachovaná orlice se zlatou zbrojí a korunkou v modrém poli štítu.
Na základě erbovního listu císaře Fridricha III. z roku 1462,
vydaného na znamení vděčnosti za vojenskou pomoc moravského markraběte a
českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad byla moravská orlice ve
znaku Moravy na žádost moravského zemského hejtmana Jindřicha z Lipé změněna - stříbrná pole šachování byla změněna zlatá, čímž byl vytvořen tzv. "stavovský znak".
Český král Fridrichovo privilegium nikdy nepotvrdil a v praxi se zlatá
barva neprosadila. Privilegium nemělo ani před ani po roce 1628 na
moravský znak žádný účinek, což dokazují všechny vydané sněmovní
artikuly do roku 1838 a nebo zemské řády z let 1545, 1562, 1604 a 1628.
V roce 1628 byl Ferdinandem II. v souvislosti se snahou o
definitivní ustavení habsburského rodu jako dědičného pána země erbovní
list potvrzen jako součást souboru důležitějších privilegií, potvrzených
jako celek, neporušujících především pobělohorské Obnovené zřízení zemské, bez zkoumání jednotlivostí.
Františkem Píchou je význam císařských dekretů ve vztahu ke znaku Moravy (1752 znak habsburských dědičných zemí, 1766 znak římského císaře, 1804 znak rakouského císaře, 1806 znak Rakouského císařství), ve vztahu k otázce, pro koho a za jakým účelem byla Fridrichova listina vydána, hodnocen takto: "pokud
by změna barev moravské orlice listinou Fridricha III. byla od počátku
chápána jako změna státního znaku, pak všechny tyto císařské dekrety by
představovaly akty rušící ustanovení této erbovní listiny.".
Před změnou barevnosti šachování na podzim roku 1915 na červeno zlaté byl velký znak Rakouského císařství naposledy upraven 22. srpna 1836 dekretem Ferdinanda V.
Znakem země je vždy znak zeměpána, a země je takto prezentována i navenek (mezinárodně). Zeměpánem Moravy nebyli stavové, ale vždy markrabě (panovník).
Doloženě byly zvláště od 30. let 19. století používány obě barevné
varianty, avšak ve zcela jiném právním významu před a po roce 1848
(ústavních a politických změn). Moravský zemský sněm z roku 1848
(„selský sněm“) se usnesl na používání zlatočerveného šachování, což
mělo potvrdit v roce 1849 Ministerstvo vnitra, a následně v roce 1888.
Ve velkém a středním habsburském znaku však bylo stabilně používáno původní stříbrnočervené šachování a to až do 1915, kdy bylo ve středním znaku změněno na zlatočervené.
Od roku 1918 se přešlo na výlučné používání původní stříbrnočervené orlice v modrém poli - moravská orlice,
neboť vychází z tradičních slovanských barev – červené, bílé a modré. Z
právního hlediska bylo pak stříbrnočervené šachování v moravském znaku
výslovně potvrzeno zákonem č. 252/1920 Sb.
Moravská orlice je dnes součástí velkého státního znaku České
republiky, jakož i znaků krajů Jihomoravského, Olomouckého, Zlínského,
Moravskoslezského, Pardubického a Vysočiny (Jihočeský kraj, i když
zahrnuje část historického moravského území, ve svém znaku orlici nemá).
Jihomoravský kraj kromě stříbrnočervené orlice užívá ve čtvrceném znaku
uděleném roku 2004 také zlatočervenou variantu moravské orlice, která
je umístěna ve čtvrtém poli. Stříbrnočervená orlice je též součástí
městských znaků čtyř moravských měst: Jevíčka, Moravské Třebové,
Olomouce a Znojma.
