Celková rozloha činí 78 866 km², z toho 2 % tvoří vodní plochy.
Geologie, geomorfologie a půdy
Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu,
vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v
prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla
vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor.
Z geomorfologického hlediska leží Česká republika na rozhraní dvou
horských soustav.
Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina, mající
převážně ráz pahorkatin až vrchovin (Šumava, Český les, Krušné hory,
Děčínská vrchovina, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický
Sněžník, Jeseníky, Českomoravská vrchovina).
Do východní části státu
zasahují Západní Karpaty (Moravskoslezské Beskydy, Bílé Karpaty,
Javorníky). Z celkové plochy České republiky leží 52 817 km2 (67 %) v
nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a
pouze 827 km2 (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška
činí 430 m.
Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka v Čechách s 1603 m n. m.,
nejnižším pak Labe v Čechách na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n. m. Hranická
propast na Moravě je nejhlubší zatopenou jeskyní na světě. Nejrozsáhlejším
krasovým územím je Moravský kras.
Z vyvřelých hornin v ČR převládají žula, čedič a znělec. Z usazených
pískovec, vápenec a břidlice. Z přeměněných rula, svor a fylit.
Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem
půd v České republice jsou hnědé půdy. V nížinách se nachází úrodné
černozemě.
Z hlediska členění krajiny jsou na území ČR zastoupeny čtyři
biogeografické podprovincie: Celé území Čech zaujímá hercynská
podprovincie, na Moravě a ve Slezsku pak lze identifikovat polonskou
podprovincii, západokarpatskou podprovincii a severopanonskou
podprovincii.
V podobné typologii ekoregionů, již užívá Světový fond na
ochranu přírody, tvoří území Čech převážně středoevropský smíšený les a
na Moravě a ve Slezsku se nacházejí malé enklávy panonského smíšeného
lesa, západoevropského listnatého lesa a karpatského jehličnatého lesa.
Hydrologie a podnebí
Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří
Severního, Baltského a Černého moře.
Hlavní říční osy jsou v Čechách
Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí
(306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km).
Dlouhý tok mají
na území ČR též Ohře (246 km), Sázava (225 km), Jihlava (180 km),
Svratka (168 km), Jizera (167 km), Lužnice (157 km), Berounka (139 km) a
Otava (111 km).
Největším přírodním jezerem České republiky je Černé
jezero na Šumavě.
Podnebí je v České republice mírné, přechodné mezi kontinentálním a
oceánickým typem. Typické je střídání čtyř ročních období. Je
charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní
cyklonální činností.
Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na
Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů.
Největší vliv na podnebí v České republice však má nadmořská výška a
reliéf.
Typické jsou hojné srážky a přechody frontálních systémů - ročně jich v
průměru přes území České republiky projde 140. Nejvíce srážek spadne v
červnu nebo červenci, nejméně v lednu nebo únoru. Nejsrážkovějším místem
v ČR jsou Jizerské hory (zejm. oblast Bílého Potoka). Nejsušším pak
Libědice v okrese Chomutov, ležící ve srážkovém stínu Krušných hor.
Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5,5 °C až 9 °C. Nejchladnějším
měsícem roku je leden, nejteplejším červenec. V dlouhodobém průměru je
dělí 20 °C. Tropických dnů je zaznamenáváno průměrně 12 ročně, tropické
noci jsou velmi vzácné. Arktické dny bývají 1-2 ročně.
Nejteplejšími
místy jsou oblasti Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu a pak
velká města, zejména Praha, kde teplotu zvyšuje hustá zástavba.
Nejstudenějším místem je vrchol Sněžky. Největrnějším místem České
republiky je vrchol Milešovky. Zároveň jde o místo s největším počtem
bouří v roce.
Fauna a flora
Flóra a fauna v České republice svědčí o vzájemném prolínání hlavních
směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo.
Lesy
zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Pro Českou republiku jsou typické
smíšené dubové, jedlové a smrkové lesy. V druhové skladbě ovšem
převládají jehličnany (asi ze dvou třetin) oproti listnáčům, byť
přirozený původní poměr byl obrácený. Za tuto změnu může masivní výsadba
zejména smrčin, jež začala na našem území v 18. století.
V českých
lesích se vyskytuje živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného
podnebného pásu.
Na území ČR roste zhruba 3,5 tisíce druhů rostlin, z
toho přes 2,5 tisíce je původních. Pěstováno je 500 běžnějších druhů
dřevin a přibližně 2 000 taxonů dřevin.
Nejběžnějšími druhy divoce
žijících zvířat jsou zajíci, vydry a kuny. V lesích a na polích
převládají bažanti, koroptve, divoká prasata, vysoká zvěř, kachny a
husy. Vzácnější jsou orli a volavky. Na severovýchodě Moravy se
vyskytují i vlci a medvěd hnědý, byť vzácně.
Celkový počet druhů
živočichů v České republice je odhadován na 40 000, z toho nejméně 28
124 druhů je bezobratlých.
