Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1. ledna 1993, se
zánikem federace. Zapojila se do západoevropských politických struktur.
12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do
Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž
základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.
Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává
drtivá většina států světa. Od svého vzniku do 13. července 2009 však
nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska.
Lichtenštejnsko kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání
diplomatických styků český souhlas dvoustranně jednat o tématech
majetkového charakteru (majetkové spory existovaly již mezi
Lichtenštejnskem a Československem od vzniku Československa, v současné
době jde hlavně o spory z vyvlastnění majetku rodu Lichtenštejnů podle
Benešových dekretů). Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí České
republiky do mezinárodních organizací nebyla úspěšná. Stávající Česká
republika je v zahraničí občas kritizována kvůli značné korupci
politických elit.
Státní hranice České republiky ohraničuje celé území republiky, neboť
Česká republika je vnitrozemský stát. Celková délka hranic České
republiky činí 2 326,872 km. Česká republika hraničí s těmito čtyřmi
zeměmi:
Německo – Česko-německá státní hranice 818,949 km, Polsko – Česko-polská státní hranice 795,782 km, Slovensko – Česko-slovenská státní hranice 251,762 km, Rakousko – Česko-rakouská státní hranice 460,379 km
Současná
podoba státní hranice vychází z roku 1997, kdy došlo k úpravě hranic se
Slovenskou republikou. Do té doby se hranice složitě klikatila podél
regulovaného toku řeky Moravy, přičemž v zásadě sledovala její původní
tok, a součástí České republiky byla Osada U Sabotů.
Do roku 1990 bylo před hranicemi se Západním Německem a Rakouskem umístěno tzv. hraniční pásmo,
které bylo téměř vysídlené a sloužilo pouze pro bezpečnostní účely.
Později došlo k jeho revitalizaci, obnově uzavřených míst a jejich
otevření převážně pro turisty (například na Šumavě nebo v Podyjí). Počet
hraničních přechodů se na této straně také zvýšil.
Od 1. května 2004, kdy je republika členem Evropské unie,
došlo k zjednodušení provozu na hranicích, zrušily se celní kontroly a
odpadly tak dlouhé kolony vozidel. Po začlenění země do Schengenského systému
(21. prosince 2007) pak kontroly odpadly úplně a hranicemi je možné
procházet zcela bez zastavení. V případě potřeby však země může své
hranice opět dočasně uzavřít.
Charakter hranice
Dnešní hranice České republiky vycházejí z historického základu, z větší části už středověkého. Severovýchodní hranice Českého Slezska
s dnešním Polskem existuje od poloviny 18. století. Poslední větší
úpravy proběhly po první světové válce, kdy při vzniku Československa
získaly České země malá území od Rakouska: Vitorazsko, Valticko, Dyjský trojúhelník, a tehdejšího Německa: Hlučínsko a byla stanovena česko-polská hranice v Těšínsku.
Za
relativní stálost vděčí české hranice i své geografické povaze - z
větší části jsou vedeny po přirozených překážkách, jako jsou horské
masivy nebo (v mnohem menší míře) vodní toky. Konkrétně je to od
jihozápadu přes severozápad na severovýchod pás pohoří Novohradské
hory, Šumava, Český les, Smrčiny (okrajově), Krušné hory, Labské
pískovce, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Broumovská vrchovina,
Orlické hory, Králický Sněžník, Rychlebské hory, a na jihovýchodě pak
Bílé Karpaty, Javorníky a Moravskoslezské Beskydy.
Říční hranice nalezneme především na Moravě a ve Slezsku; části státní hranice vedou zejména po Dyji, Moravě, Olši a Opavě.
Právní úprava
Dle
Ústavy České republiky „Území České republiky tvoří nedílný celek,
jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.“ (čl. 11)
Vzhledem k tomu, že součástí ústavního pořádku jsou i zákony Národního
shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění
Československé socialistické republiky a České národní rady upravující
státní hranice, je v současné době státní hranice definována těmito
zákony:
ústavní zákon č. 102/1930 Sb. z. a n. z 11. 6. 1930, o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem
ústavní zákon č. 205/1936 Sb. z. a n. z 8. 7. 1936, o úpravě státních hranic s Německem
ústavní zákon č. 62/1958 Sb. z 17. 10. 1958, o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou - změna hranice nabylo účinnosti ke 14. únoru 1959
ústavní zákon ČNR č. 30/1974 Sb. z 9. 4. 1974, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky
ústavní zákon č. 66/1974 Sb. z 25. 6. 1974, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
ústavní zákon ČNR č. 121/1981 Sb. z 17. 12. 1981, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky s Německou demokratickou republikou
ústavní zákon č. 37/1982 Sb. z 31. 3. 1982, o změnách státních hranic s Německou demokratickou republikou
ústavní zákon ČNR č. 43/1988 Sb. z 12. 4. 1988, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
ústavní zákon č. 169/1988 z 9. 11. 1988, o změnách průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
ústavní zákon č. 74/1997 Sb. z 19. 3. 1997, o změnách státních hranic se Slovenskou republikou
ústavní zákon č. 76/2004 Sb. z 22. 1. 2004, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
ústavní zákon č. 633/2004 Sb. z 25. 11. 2004, o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo
ústavní zákon č. 235/2012 Sb. z 14. 6. 2012, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
Dle smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou ze dne 4. ledna 1996 o společných státních hranicích
(tzv. Židlochovické smlouvy) je státní hranice definována jako „plocha,
která vertikálně prochází hraniční čarou po zemském povrchu a odděluje
území obou států, jejich vzdušný prostor, prostor pod zemským povrchem,
nadzemní a podzemní stavby a zařízení všeho druhu.“
