Exklávy Markrabství moravského obklopené Slezskem se původně označovaly jako moravské enklávy ve Slezsku (dříve také jako moravské obvody ve Slezsku). Od roku 1783 jsou takto označeny části Markrabství moravského, jež až do roku 1928 sice nadále spravovaly slezské úřady, ale podle zemských moravských zákonů. Jednalo se převážně o moravské exklávy obklopené Slezskem. V jednom případě však šlo o výběžek Moravy. Téměř celé území těchto enkláv je od vzniku krajů v České republice na začátku třetího tisíciletí součástí Moravskoslezského kraje. Polská část je součástí Opolského vojvodství.
Součástí Moravy byly enklávy od vzniku Markrabství moravského v roce 1182. Její součástí tato území zůstala i poté, co bylo ustaveno Opavské vévodství. Byla totiž majetkem Olomouckého biskupství. Původně byly všechny enklávy spravovány v rámci Přerovského kraje. Po Slezských válkách přišla v roce 1742 Habsburská monarchie mimo jiné o panství Ketř, což byla jedna z enkláv. Prusko Ketř začlenilo do své provincie Slezska. Ketřské panství se pak označovalo jako Pruská Morava.
V roce 1783 Josef II. zbývající enklávy (s výjimkou Butovic, Nového Vrbna a Slatiny) začlenil pod krnovský krajský úřad. Pod Krnovský kraj dal zároveň i moravský výběžek v okolí Litultovic,
jenž byl do té doby stejně jako enklávy součástí Přerovského kraje. Od
té doby se pak tento výběžek považoval za součást moravských enkláv.
Nadále se moravská území spravovaná sice slezskými úřady, ale podle
moravských zákonů, označovala takto. V roce 1791 došlo ke správní změně,
když byl krajský úřad přesunut do Opavy. V roce 1797 byla k Opavskému kraji připojena i obec Slatina.
V roce 1850 byly enklávy daňově podřízeny úřadům c. k. místodržitelství Vévodství Horního a Dolního Slezska v Opavě. Daně ale byly odváděny na Moravu, s níž byly enklávy spojeny po stránce právní. Platily zde moravské zemské zákony. Byly s Moravou spojeny po stránce daňové. Daně zde sice vybíraly slezské úřady, odváděly je však na Moravu. A byly s Moravou spojeny po stránce volební. Tvořily jeden z moravských volebních okresů,
který do moravského zemského sněmu vysílal jednoho poslance a jednoho
poslance vysílal na říšskou radu království a zemí do Vídně. Moravě byla
tato území podřízena také v oblasti školství a spolkového života.
Ze slezských zemských zákonů zde platily jen zákony o odstřelu zvěře a
silniční zákony, vydané pro slezské okresy Opava a Bílovec. Mezi
moravským a slezským zemským sněmem se v 19. století konala i jednání o
možném plném začlenění enkláv do Slezska. K dohodě mezi Moravany a
Slezany však nedošlo.
Moravské enklávy ve Slezsku jako specifická správní území zanikly teprve 1. prosince 1928 se vznikem země Moravskoslezské.
I nadále zde však platily původní moravské zemské zákony, pokud je
nenahradily zákony nové. Jsou jedinou územní raritou typu enklávy, která
zůstala českému státu. To je rozdíl oproti enklávám Českého království v
Německu, jež existovaly od doby Karla IV. do 19. století.
Území enkláv se skládalo z:
1) Osoblažské enklávy (německy Hotzenplotzer Ländchen), která
zabírala celá území bývalých soudních okresů Jindřichov a Osoblaha. Byla
největším územím v Enklávách s rozlohou 219,32 km² a dnes je výběžkem
České republiky do Polska. Patřily k ní obce: Bohušov (též Dolní Povelice, Karlov, Kašnice, Ostrá Hora – dnes části Bohušova), Dívčí Hrad (též Sádek, Životice – dnes části Dívčího hradu), Hlinka, Janov, Jindřichov, Liptaň (též Bučávka, Horní Povelice – dnes části Liptaně), Osoblaha (též Studnice – dnes část Osoblahy), Petrovice, Rusín (včetně Hrozové a Matějovic, ale bez parcely č. 246/2, která byla původně součástí polského Slezska), Slezské Pavlovice (původně Německé Pavlovice) s výjimkou malého, dříve slezského území mezi Prudnikem a Sádeckým potokem, Slezské Rudoltice (původně Rudoltice) (též Koberno, Nový les, Víno – dnes části Slezských Rudoltic) a Vysoká (též Bartultovice, Pitárné – dnes části Vysoké). Dále pak k ní patřila katastrální území Piskořov (dnes část Města Albrechtice) a Třemešná
(dnes část obce Třemešná). Historickou součástí Osoblažska jsou i
některé pozemky, které byly výměnou za jiné v roce 1959 předány Polsku.
2) moravského výběžku v okolí Litultovic a Životic, zasahující až na současné území statutárního města Opavy. Tato část měla rozlohu 72,01 km². Jedná se o obce Lhotka u Litultovic, Litultovice (s výjimkou Choltic, které nebyly součástí původního katastru Litultovic), Dolní Životice (též Hertice – dnes část Dolních Životic), Mikolajice, Uhlířov, Slavkov, a o katastrální území Deštné (dnes část obce Jakartovice), Jaktař (dnes část statutárního města Opavy) a Štáblovice (dnes součást obce Štáblovice).
3) katastrálního území Vlaštovičky v jejich původních hranicích
(dnes především součást opavské městské části Vlaštovičky s drobným
přesahem do katastrálního území Neplachovice). Tato enkláva měla rozlohu
2,5056 km².
4) území obce Slatina v jejích původních hranicích. Součástí byly i osady Ohrada (dnes část obce Bílovec) a Karlovice (dnes část obce Tísek). Tato enkláva měřila 2,51 km².
5) Suchých Lazců v jejich původních hranicích. Součástí byl například Kravařov
(dnes součástí katastrálního území Komárova u Opavy), dále malá část
parcely číslo 459/1 v katastrálním území obce Štítiny. Naopak součástí
nebyla většina Přerovce. Tato enkláva měřila 5,22 km².
6) Ketřské panství, od roku 1742 součást Pruského Slezska jako tzv. Pruská Morava. Dnes je rozděleno mezi Opolské a Slezské vojvodství. Kromě Ketře zahrnovalo Kněžpole (Księże Pole), Kozlůvky (Kozłówki), Langov (Langowo), Tlustomosty (Tłustomosty), okolí Státního statku Krotoszyn (PGR Krotoszyn) a dvě třetiny Velkých Petrovic (Pietrowice Wielkie).
Rakouská část enkláv měla rozlohu 308,26 km².
K enklávám se od roku 1783 nepočítala katastrální území Butovice a Nové Vrbno,
která sice byla obklopena slezským územím, nicméně až do roku 1948 byla
spravována v rámci moravského politického okresu Nový Jičín.
Území enkláv byla od roku 1868 administrativně rozdělena mezi politické okresy:
1) Osoblažská enkláva: politický okres Krnov, soudní okresy Jindřichov a Osoblaha
2) Vlaštovičky, Suché Lazce a moravský výběžek s Litultovicemi, Životicemi, Jaktaří a dalšími vesnicemi: politický a soudní okres Opava
3) Slatina: politický a soudní okres Bílovec
4) Ketřská enkláva: od roku 1743 okres Hlubčice
5) Velké Petrovice z Ketřské enklávy: od roku 1818 okres Ratiboř
