Markrabství moravské (německy: Markgrafschaft Mähren) byl státní útvar na území Moravy existující v letech 1182–1918. Jeho znakem byla od druhé poloviny 13. století stříbrnočerveně šachovaná orlice se zlatou korunou, jazykem a zbrojí v modrém poli štítu.
V roce 1462 vydal Fridrich III. erbovní list, v němž je
popsána změna barvy stříbrných kostek v šachování orlice na zlatou. Tato
změna nebyla moravským zemským sněmem přijata. V roce 1915 bylo
šachování orlice ve znaku zastupujícím Markrabství moravské ve státním
znaku Rakouska-Uherska změněno na červeno-zlaté. Po vzniku
československé republiky v roce 1918 je ve státní symbolice opět výlučně používána původní stříbrnočerveně šachovaná orlice v modrém poli (moravská orlice). Právně bylo stříbrnočervené šachování ve znaku Moravy výslovně potvrzeno zákonem č. 252/1920 Sb.
Od svého vzniku až do roku 1806 bylo Markrabství moravské součástí Svaté říše římské.
Od roku 1348 bylo Markrabství moravské součástí Koruny české.
Od roku 1804 až do roku 1867 bylo Markrabství moravské součástí souhrnu
dědičných zemí pod vládou habsbursko-lotrinského rodu, který do porážky
uherské revoluce v letech 1848/9 zahrnoval pouze území původně
náležející ke Svaté říši římské, poté i Uherské království, kterému se
poloúředně říkalo Rakouské císařství.
 |
| Výřez z mapy Markrabství moravského a Vévodství slezského (Karte der Markgrafschaft Maehren und des Herzogthumes Schlesien (s vedlejší mapkou Brünn und Umgebung). Ant. Mück - Ant. Steinhauser, 1892) |
Od roku 1867 až do roku 1918, kdy zanikla habsburská monarchie, bylo Markrabství moravské součástí Království a zemí v Říšské radě zastoupených (tj. Předlitavska), které tvořilo reálnou unii se Zeměmi svaté Štěpánské koruny uherské (tj. Zalitavska) ve státním útvaru s názvem Rakousko-uherská monarchie (tj. Rakousko-Uhersko).
Prvního markraběte Markrabství moravského, jímž se stal Konrád III. Ota Znojemský, který pod svou vládou sloučil všechny tři moravské přemyslovské úděly (brněnský, olomoucký úděl a znojemský úděl), jmenoval v roce 1182 císař Fridrich I. Barbarossa. Poté, co jako kníže Čech nastoupil na český stolec v Praze jako Konrád II. Ota, hodnost markraběte zanikla. Záhy ji však v roce 1197 trvale obnovil Vladislav Jindřich. Ten ustoupil bratrovi Přemyslovi Otakarovi I. z vrchní vlády v Praze a spokojil se se svrchovaností nad Moravou.
I přes následné dlouhé přestávky, kdy na Moravě čeští králové vládli přímo, a během husitských válek, už markraběcí hodnost nezanikla. Od roku 1411, kdy zemřel Jošt Lucemburský (Moravský) ale na Moravě už nevládla samostatná markraběcí dynastie. Po roce 1611 se markrabaty stávali automaticky čeští králové.
Markrabství moravské bylo v průběhu historie vybaveno různou mírou autonomie. Mělo vlastní zemský sněm a zemský soud. Nejprve byl od poloviny 14. století do roku 1848 zemský sněm stavovským. Nová etapa zemského sněmu začala po éře Bachova absolutismu v roce 1861 a trvala až do konce Rakouska-Uherska v roce 1918, kdy skončila 1. světová válka.
Zemský výbor mělo Markrabství moravské od konce 17. století.
Později vzniklé Opavské knížectví (1318) bylo původně součástí Moravského markrabství. Morava do jeho vzniku územně zasahovala i na území dnešního Slezska (dnes českého a polského). Když 7. dubna 1348 vznikla Koruna česká, přišly pro rozlohu Markrabství moravského dvě velké územní změny. Karel IV. jednak vydělil jako samostatné Biskupství olomoucké, a s konečnou platností Opavské knížectví. Opavsko již samostatnou zemí zůstalo.
V průběhu 16. století se Opavské knížectví připojilo ke Slezsku. Sever Moravy (Olomoucko) se moravským stavům díky vytrvalému tlaku na olomouckého biskupa během 16. a 17. století podařilo opět začlenit do správní a soudní struktury země. Od 28. října 1526 Markrabství moravské bylo jednou z korunních zemí Habsburské monarchie.
V letech 1782–1850 bylo Markrabství moravské spojeno v jeden správní celek s Vévodstvím Horní a Dolní Slezsko (Rakouské Slezsko), se kterým tvořilo tzv. Zemi moravskoslezskou, kterou spravovalo moravskoslezské gubernium. Území tzv. Moravských enkláv ve Slezsku od roku 1783 spravoval Opavský kraj.
Samostatnou korunní zemí Rakouského císařství byla Morava opět od roku 1850. Území moravských enkláv ve Slezsku zůstala ve správě obnoveného Rakouského Slezska, které je však muselo spravovat na základě moravských zemských zákonů. Daně z moravských enkláv ve Slezsku byly odváděny na Moravu a tato území navíc tvořila jeden z moravských volebních okresů. Vláda ve Vídni také v roce 1848 (a později) nevyhověla požadavku některých českých poslanců z Čech i Moravy na státoprávní spojení všech tří zemí bývalé Koruny české do jednoho celku. Faktický zánik Markrabství moravskému přinesl rok 1918, když vznikla Československá republika. Jako správní celek pak Morava jako Země moravská existovala až do roku 1928.
Markrabství moravské bylo do roku 1849 členěno na panství. Tato panství byla od roku 1535 součástí jednoho z krajů. Na Moravě původně byly kraje brněnský, olomoucký, novojičínský a hradišťský.
Správní reforma Karla VI. z roku 1714 ustanovila šest stálých krajů: Brněnský, Jihlavský, Znojemský, Olomoucký, Přerovský, Hradišťský.
 |
| Mapa Brněnského kraje, 40. léta 19. století |
 |
| Mapa Znojemského kraje, 40. léta 19. století |
 |
| Mapa Hradišťského kraje, 40. léta 19. století |
 |
| Mapa Přerovského kraje, 40. léta 19. století |
 |
| Mapa Jihlavského kraje, 40. léta 19. století |
 |
| Mapa Olomouckého kraje, 40. léta 19. století |
Tyto kraje v letech 1850–1855 nahradily dva kraje - Brněnský a Olomoucký, které se dále členily na dvacet pět okresních hejtmanství.
V letech 1855-1868 byla Morava opět rozčleněna na šest krajů a sedmdesát šest okresů.
 |
| Správní rozdělení Markrabství moravského a Vévodství slezského, 1897 |
V roce 1868 byly kraje bez náhrady zrušeny a Morava byla členěna pouze na okresní hejtmanství, když bylo Markrabství moravské 19. května 1868 rozděleno na třicet jedna okresních hejtmanství a šest městských okresů.
 |
| Výřez z mapy Německého Rakouska z roku 1919 zachycující rozsah na ČSR nárokovaného území |
Po vzniku ČSR bylo k Moravě v roce 1920 připojeno území Dyjského trojúhelníku, do té doby náležející k Dolním Rakousům.
