Český lev v červeném poli, dnešní malý státní znak, se poprvé objevil ve 13. století.
Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9. století Velká Morava. Jí předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše.
Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných
maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní
panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát. Od přelomu 10. a 11. století tvořil součást Svaté říše římské.
Od roku 1526 byly české země postupně začleňovány do Habsburské monarchie, jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti jednotlivých zemí.
Korunními zeměmi Habsburků, po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými, zůstaly České království, Markrabství moravské a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1. světové války v roce 1918.
Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouského císařství (Rakouska) a poté od roku 1867 Rakousko-Uherska.
Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a
ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků
vytvořena Ćeskoslovenská republika (Československo) jako národní stát Československého národa; od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského.
ČSR krátce po svém vzniku odebrala svým zemím jejich zemské svobody,
které, s výjimkou Slovenska, měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních
zemských zákonů, ústavy, zemských sněmů a dalších. Součástí ČSR, s výjimkou období tzv. Protektorátu Čechy a Morava, a po roce 1945 opět ČSR, od roku 1960 jako ČSSR a od 1990 jako ČSFR poté české země byly až do roku 1992, kdy bylo Československo (ČSFR) jako stát rozděleno. Česká republika se však k tradici československé státnosti, stejně jako k tradici státnosti zemí Koruny české, hlásí v preambuli své ústavy.
Česká socialistická republika byla formálně zřízena k 1. lednu 1969 v rámci federalizace Československé socialistické republiky.
Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace (Česká a Slovenská Federativní Republika) a v jejím rámci i České socialistické republiky (od března 1990 Česká republika,
poté, co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická“), ale především
stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů.
Zánik Československa proběhl bez referenda. K 1. lednu 1993 federace
zanikla dvoustrannou politickou dohodou. Suverénními nástupnickými státy
se staly Slovenská republika a Česká republika. Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava, tedy Ústava České republiky.
