Na konci 12. století sjednotil moravské úděly během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže Konrád II. Ota. Sjednocení země dokončil markrabě Jindřich Břetislav. A tím vzniklo Markrabství moravské.
Po bitvě u Loděnice na Moravskokrumlovsku si Konrád II. Ota knínskou dohodou s knížetem Bedřichem podržel markraběcí titul a zároveň uznal vrchní autoritu českého knížete.
Poté, co se sám stal českým knížetem, přestal markraběcí titul užívat. V jedné z listin se dokonce představil jako „kníže Čechů, kdysi markrabě moravský“ (Boemorum dux, quondam marchio Morauie). Tímto dal najevo, že hodnost českého knížete v sobě zahrnuje i panování na Moravě.
Morava jako jednotná země nicméně nezanikla. Její vztahy k Čechám však byly formálně neujasněné až do roku 1348. Tehdy český král Karel z Moravy učinil léno českého krále.
Počínaje rokem 1269 se začalo z Moravy vydělovat Opavské vévodství, jež pro svého nemanželského syna, vévodu Mikuláše, vytvořil Přemysl Otakar II. .
Markrabství mělo na počátku 14. století své zemské úředníky, z nichž nejstarším a nejpřednějším byl zemský hejtman. Zemský hejtman se poprvé se uvádí v roce 1298.
Zemská obec představovaná sněmem se na Moravě začala utvářet až v průběhu 14. století.
Morava se postupně od vývoje v Čechách odlišila i tím, že zde déle vydržel institut krajských soudů (tzv. cúd).
